Chapter of Strange Morning

15. března 2010 v 20:59 | Elbee |  Chapters of White darkness
White darkness hottwilight.blog.cz

Strange Morning

Omámeně jsem se vrátila domů a posadila jsem se v kuchyni. Teta už byla vzhůru, udělala mi snídani, protože jsem se v kuchyni ještě nevyznala. Po vydatné snídani, která obsahovala cereálie, ovoce a mléko. Jsem se vydala pešky do školy s Danielem. Můj bratranec je o rok mladší než já, ale o hlavu větší než já. Cestou mi vyprávěl o historii města, zajímavostech a o sousedech z ulice. Moc jsem ho neposlouchala a přemýšlela o tom neznámým, který mi zachránil život. Došli jsme na parkoviště Seattle High School a tam jsem se rozloučila s Danielem. Protože jsem měla zamířeno do kanceláře a podle Danielových instrukcí byla někde v prvním patře hlavní budovy. Nemusela jsem ji hledat dlouho. Zaklepala jsem a vešla. Kancelář byla tmavá, na stěnách visela spousta obrazků, uprostřed byl pult a za ním starší žena. Vysvětlila jsem jí, kdo jsem, odkuď jsem, jaké předměty jsem studovala a dala jsem jí výsledky z minulé školy. "Hodně štěstí," popřála mi sekretářka, když už jednou nohou byla z kanceláře.

Moje první hodina byla angličtina a podle plánku hodina byla ve druhém patře. Hodina byla nudná, protože látka, která se probírala, byla pro mě stará a probraná. Další hodina byla biologie na ní jsem se těšila. Sedla jsem vedle nazrzlé holky a utíkala jsem vstříc známým vzpomínkám na lásku rodičů. "Ehm, promiň," ozvalo se nade mnou. Loreen vzhlédla. "Sedíš na mém místě," odpověděl neznámý brunet. "Oh, promiň, já už se balím," odpověděla a už se balila. "Ne, to je v pohodě. Seď. Sednu si vedle," odpověděl s úsměvem.

Ten úsměv ji probral. Náhle zazvonilo na hodinu. Do třídy vešla slečna Calverton, byla to mladá učitelka s tmavě hnědě hřívou a úsměvem na tváři. Byla hezká a někoho mi připomínala. Pozdravila třídu, když si mě všimla. Začala se mě vyptávat na takové ty obyčejné a dotěrné otázky. Nechtěla jsem mluvit o sobě, ne teď. Celá třída mě sledovala jako křečka v kleci. Ach ne. Krátce jsem jí odpovídala a pak si vybrala jinou oběť, ale tentokrát zkoušela tvz. rozstřel.

Koukala jsem zasněně a nenápadně k oknu, ale potají jsem koukala na toho neznámého. Kouknul se na mě a usmál se. Co to dělám a uhnula jsem pohledem. Ten úsměv. Je tak známý, lehký, veselý a přesto plný bolesti, trpělivosti a v jeho očích je taková odměřenost. To samé viděla u profesorky, to oni jsou si podobní. Crrr, drkotal zvonek. Pomalu jsem odcházela na další hodinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChoCoLaTe GiRl♥ ChoCoLaTe GiRl♥ | Web | 15. března 2010 v 21:00 | Reagovat

Ahojda zvu tě ke mně na blogísek,máš kvásnej bloček jen tak dále :D

2 Alice-Clara Cullen Alice-Clara Cullen | Web | 15. března 2010 v 21:28 | Reagovat

přesně :D
PS. ta povídka jre úúúžasná !! jen tak dál těším se na pokračování :D

3 vanillQa * your lovely AFF vanillQa * your lovely AFF | Web | 16. března 2010 v 7:08 | Reagovat

ale však vy máte ikonku ;) 2. řádek, 3. z leva xD:)...

4 B. B. | Web | 16. března 2010 v 12:17 | Reagovat

díky, tak snad XXX.

P.S.: Ta povídka je dost dobrá :-). kdy bude pokračování? :-)

5 *Vamp* [Affs ♥] *Vamp* [Affs ♥] | Web | 16. března 2010 v 15:20 | Reagovat

Krásná povídka ! Honem dáál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.